OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na zběžný poslech triviální, dusavé, pochodově kolovrátkovité a až podezřele chytlavé. Na poslech podrobnější spousta nezřetelných technických fines, silné skladby, které vydrží více než třicet poslechnutí bez zívání, a které si zamilujete už napoprvé. To je GOJIRA, metalový úkaz se zřetelným rukopisem, nezaměnitelným groovem a zvukem. Jejich v pořadí již čtvrtá studiovka je logickým následovníkem minulé „From Mars To Sirius“, na němž není důvod nějak překotně obracet stylové směřování. Proč by také kapela měnila své osvědčené postupy, do značné míry jí jednoznačně vymezující vůči ostatnímu metalovému světu? Typické a neuvěřitelně efektivní spojení kytar a bicích, z nichž dýchá pro Francouze nezvykle chladný vojenský marš, chirurgická přesnost a současně značně hitový potenciál i atmosféra, jsou největší devizou bayonneského kvarteta.
Oproti minulosti má „The Way Of All Flash“ mnohem více pomalejších, atmosféričtějších momentů, které stopáž alba napínají na úctyhodných pětasedmdesát minut. Méně sekaček a více rozvláčností. Vedlejší efekt je jednoduše předvídatelný - album se vám bude zřejmě zdát dlouhé. A víte čím to je? Ono opravdu dlouhé je. A i kdyby bylo o čtvrt hodiny kratší (třeba by vymizel poslední, více jak čtvrthodinový song), stále bude příliš dlouhé. Na druhou stranu se v porovnání s dřívějškem povážlivě zvedá emotivní hladina v tvorbě obsažená. Album se jakoby zasněně dívá do dálky, do neprozkoumaných záhybů nekonečného vesmíru, až přímo cítíte kosmický chlad, čarokrásnou nespoutanost dalekých supernov a pestrost mlhovin, do kterých vplouvá obrovský koráb hvězdné pěchoty.
Bez zajímavosti není ani to, že Joe Duplantier byl v hledáčku dalekohledu bratrů Cavalerů pro projekt CAVALERA CONSPIRACY, kde působí na pozici baskytaristy. A není se čemu divit. Jeho aranžérská zdatnost již dávno přerostla hranice Francie. Jeho tajnou zbraní je však vokál, ve kterém dokáže velmi plynule přecházet od téměř čistých poloh přes melodický chraplák až po extrémní řvaní. To s jeho barvou hlasu, důvěryhodností a emotivností projevu dokáže opravdu málokdo a ač se zdá, že nejtypičtějším znakem GOJIRY je osobitá souhra kytar a bicí soupravy, tak na stejnou úroveň bych vyzvedl i vokál, který nelze přejít jako samozřejmost.
„The Way Of All Flash“ je sice trošku přetažené a rozmělněné, ale i tak výtečné posunutí v započatém směru.
Novější, emotivnější, delší a hlavně stále stejně výtečně šlapající radioaktivní metalové monstrum z Francie.
8,5 / 10
Joe Duplantier
- vokály, kytary, produkce
Mario Duplantier
- bicí
Christian Andreu
- kytary
Jean-Michel Labadie
- baskytara
1. Oroborus
2. Toxic Garbage Island
3. A Sight To Behold
4. Yama's Messengers
5. The Silver Cord
6. All The Tears
7. Adoration For Non
8. The Art Of Dying
9. Esoteric Surgery
10. Vacuity
11. Wolf Down The Earth
12. The Way Of All Flesh
Fortitude (2021)
Magma (2016)
LEnfant Sauvage (2012)
The Way Of All Flesh (2008)
From Mars To Sirius (2005)
The Link Alive (DVD) (2004)
The Link (2003)
Terra Incognita (2000)
GODZILLA - Possessed (demo) (1998)
Datum vydání: Pondělí, 6. října 2008
Vydavatel: Listenable
Stopáž: 75:07
Produkce: Joe Duplantier
Studio: Band's Home Studio
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.